Zpět na medailonky

Generál major Ing.František Doležal

  1.   Generálmajor Ing. DOLEŹAL František

narozen 1. 6. 1917 v Horních Heřmanicích, tehdy okres Velké Meziříčí,  zemřel 26. 9. 1997 v Praze.

 

důstojník letectva, sloužil ve francouzské cizinecké legii, v čs. 311. bombardovací peruti v rámci RAF

Předválečná léta

Pochází z Horních Heřmanic na Třebíčsku, kde se narodil 1. června 1917 v selské rodině. Byl nejstarším ze čtyř synů. Měl ještě dvě sestry. Vystudoval reformované reálné gymnázium ve Velkém Meziříčí. Po maturitě vstoupil v roce 1936 do řad vojenského letectva. Absolvoval letecké učiliště v Prostějově a po zkráceném studiu na Vojenské akademii v Hranicích byl vyřazen jako poručík a umístěn k 62. bojové letce jako letecký pozorovatel. Po Mnichovu, počátkem roku 1939 byl přeložen do leteckého učiliště v Prostějově, aby pokračoval v pilotním výcviku. Ten však byl přerušen okupací naší země hitlerovským Německem.

Válečná léta

Věren přísaze a vlasti přešel v červenci 1939 tajně hranici do Polska. Koncem července byl z Polska odeslán do Francie, po té, když podepsal závazek na službu ve francouzské cizinecké legii. Tam létal v hodnosti seržanta a od dubna 1940 v hodnosti poručíka. Po kapitulaci Francie se přepravil lodí do Anglie, do Liverpoolu, kam dorazil 12. července 1940.

Od 29. července 1940 byl zařazen do nově utvořené 311. bombardovací perutě v rámci RAF v hodnosti důstojníka /pilot officer/. Ve znaku této perutě byl husitský palcát s nadpisem ¨Na množství nehleďte¨. Peruť byla vyzbrojena dvoumotorovými, technicky zastaralými bombardovacími letouny typu Wellington. Bylo s nimi možno provádět bombardovací noční údery na cíle v Německu a to za bezoblačných nocí při vizuálním zaměření osvětleného cíle. Období do června 1941 bylo pro letectvo nejtěžším obdobím války, neboť Anglie tehdy, jako jediná, odolávala soustředěnému válečnému náporu hitlerovského Německa a fašistické Itálie.

František Doležal vzpomínal na jeden noční bombardovací úder na sklady válečného materiálu a na železniční nádraží v Munsteru v Porúří. Byla tehdy jasná červencová noc a cíl byl úspěšně zasažen, i když byl chráněn silnou protiletadlovou palbou. Při zpátečním letu však jeho letadlo zasáhl německý noční stíhač. Bylo poškozeno zařízení v letounu, telefonní spojení zadního střelce s piloty a také jeho motor. Střelci v zadní věži, seržantu Ladislavu Kadlecovi, roztříštila střela holení kost. Kadlec, i když byl vážně zraněn, pozorně sledoval nový nálet stíhače a když se přiblížil, sestřelil Němce dlouhou dávkou ze čtyř kulometů. Tím umožnil, aby se posádka i s poškozeným letadlem dostala až na mateřské letiště, kde nouzově přistála. Ćetaři Kadlecovi nohu pod kolenem amputovali. Dlouho a usilovně pak s protézou dokazoval , že je schopen plnit vojenské úkoly. Nakonec byl přece jen znovu k osádce přidělen a zúčastnil se řady bojových letů na letadlech typu B-24 Liberator. V roce 1944 se jeho letoun nevrátil z bombardovacích úderů na konvoj německých lodí.

V listopadu 1941 byl František Doležal vybrán do speciální skupiny letců RAF pro přelety bojových letounů z Kanady přes Atlantik do Anglie. V tehdejší době se jednalo o náročný pionýrský úkol neboť letouny musely být speciálně upraveny a doplněny různým zařízením, aby se prodloužil jejich dolet a umožnilo se alespoň minimální radiolokační zabezpečení pro let přes Atlantický oceán. Proto byli vybíráni zkušení a osvědčení letci, kteří se však museli podrobit dalším školením a absolvovali je minimálně s velmi dobrým prospěchem.. První přelety Atlantiku byly o několik měsíců oddáleny, protože , po úderu Japonců na Pearl Harbour, vstoupily USA v prosinci 1941 do války.

Mimořádným zážitkem pro pilota Doležala byl již první let přes Atlantik. Osádku dvoumotorového hydroplánu typu PBY-Catalina tvořili Američan, Kanaďan a Ćech. Z Ameriky vyletěly čtyři letouny. Cesta byla plánována na 17 hodin. Po vzletu se počasí nad Atlantikem zhoršilo. Doležalův letoun po 21 hodinách letu nouzově přistál na pobřeží v severním Irsku. Dalším třem letounům se přelet Atlantiku nepodařil.

Poslední přelet Atlantického oceánu absolvoval F. Doležal na čtyřmotorovém bitevním letounu Boston za 8 hodin. V té době požádal, aby byl znovu přeřazen k 311. čs. bombardovací peruti. Mezitím byla peruť nově vyzbrojena bombardovacími letouny typu Liberator B-24. Musel proto prodělat další výcvik. Peruť se zúčastnila přípravy a zajišťování invaze do Evropy – otevření druhé fronty.

Ćeskoslovenská 311. perut´ zabezpečovala také konvoje, které pluly z Ameriky a z Anglie do Sovětského svazu Severním mořem kolem Islandu.

František se v Anglii oženil s Molly Woods – měl s ní dceru Antheu—Jarmilu, která se narodila v roce 1943. Obě si přivezl do Československa, anglická manželka Molly se velmi dobře sžila s celou širokou rodinou Františka, která si ji oblíbila a s českým prostředím.

Poválečná léta

Po skončení války převážel František Doležal naše občany a důležitý materiál na letounech B-24 Liberator z Anglie do Prahy. Domů se vrátil až v září 1945. Díky tomu, že před odchodem do zahraničí zařídil, aby rodiče obdrželi od něj dopis z Německa, ve kterém jim sdělil, že tam nastoupil práci, nebyli v akci E /emigranten/ internováni. Nesetkal se však se svým mladším bratrem Janem, který byl za účast v odboji zatčen a odsouzen do KT Mathausen s poznámkou ¨návrat nežádoucí¨. Krátce pracoval na Ministerstvu národní obrany – Velitelstvo letectva – a poté začal studovat na Vysoké škole vojenské v Praze. Od roku 1951, v hodnosti plukovníka, vyučoval na Vojenské akademii v Brně – Katedra taktiky a operačního umění. V letech 1970 – 1978 pracoval na MNO – Velitelství letectva – se zaměřením na bezpečnost letů. V roce 1972 /1.10/ byl povýšen na generálmajora. 31.1.1978 odešel do důchodu. Často přednášel školní mládeži o zážitcích letců bojujících za 2. světové války. Zajímal se o historii – udělal si průvodcovský kurs a provázel anglicky mluvící turisty po Praze. Zemřel 26. září 1997 v Praze.

Vyznamenání

 Čs. Válečný kříž 1939 4x,  Medaile za chrabrost 2x, Medaile za zásluhy I. stupně, Ćs. vojeská pamětní medaile se štítky Francie a Velká Británie, Řád Rudé hvězdy, Ćestný titul ¨Zasloužilý vojenský letec¨ a "Zasloužilý pracovník čs. letectva" .

 

 

 

Autor: Jaroslav Mejzlík v Naši krajané v boji za svobodu, ČSBS Třebíč,1997